Kamila Koprnická

Tak a je to tady. Konečně jsem si našla volné odpoledne na selekci a úpravu fotek z mého skvělého prázdninového týdne v Rotorue. Nebylo to zrovna jednoduché, neboť záběrů se nashromáždilo víc než dost, a to především díky dárkovému balíčku, který byl připraven organizátory MTB mistrovství světa jako sladká odměna pro pracovitá média. Tato horká nabídka zahrnovala zřejmě veškeré turistické atrakce, které je v Rotorue možné vyzkoušet: od prožití maorského večera, přes návštěvu místních geotermálních parků, po výlet helikoptérou k stále aktivní sopce White Island v zálivu Bay of Plenty. Velká část z nabízených atrakcí byla FOC, jinými slovy zadara , a tak jsem se na pár dní stala doslova profesionálním turistou.

V úterý (29.08.) jsem se na vypůjčeném biku vypravila do menší Zoo s romantickým názvem Paradise Valley Springs. Cesta dlouhá asi 12 km se ubírala mezi místními pastvinami jihozápadním směrem od jezera Rotorua. Odměnou za pěkný dopolední výšlap mi byl klid v této úžasné zahradě, která se specializuje především na chov v přírodě vyhubeného lva barbarského (Barbary Lion) původem ze severní Afriky. V současnosti žije na celém světě řádově pouhých 300 jedinců tohoto druhu a Paradise Valley se proto právem pyšní jejich chovem. Ăšspěšně se zde podařilo odchovat již několik kočiček. Návštěvníci mají nyní velkou příležitost zblízka se „pomazlit“ se dvěma desetiměsíčními lvíčaty (Aslamem a Ashau), která jsou opravdu rozkošná. Velkou zajímavostí této divoké zahrady jsou, jak již název napovídá, prameny průzračně čisté vody, které se rozlévají do systému několika bazénů a říčky protékající celým údolím. K vidění je nespočetné množství pstruhů duhových a úhořů hnědých. Avšak nejen ryby, ale také lidé čerpají z místního pramene Te Waireka Spring, jediného zélandského zdroje pitné vody s oficiálním certifikátem „organic“. Celková atmosféra zahrady je příjemně poklidná. Člověk zde může relaxovat pozorováním líných klokánků Wallaby, krmením všemožného zvířectva či krátkou procházkou okolním pralesem. Přiměřenou dobu návštěvy odhaduji na tři hodiny. (fotoalbum)

Navečer jsem navštívila geotermální údolí se strašidelným názvem Hells Gate. Při západu slunce jsem se procházela mezi smradlavými sírovými jezírky a bublajícím bahnem. Po asi čtyřicetiminutové procházce mě čekala úžasná bahenní lázeň, kterou vřele doporučuji. Tato procedura zahrnovala dvacetiminutovou koupel v horkém bahně, rychlou ledovou sprchu a další asi půlhodinku čvachtání v přibližně čtyřicetistupňovém bazénku. Parádní relax. (fotoalbum)

Jelikož nabídka mého dárkového balíčku byla skutečně široká a času jsem měla málo, naplánovala jsem si středeční den téměř po minutách. Brzy ráno jsem se vydala na místní farmu Agrodome. Cesta mi zabrala přibližně hodinku svižné jízdy. Mapa, kterou jsem následovala byla bohužel poněkud nepřesná, takže jsem dorazila s lehčím zpožděním. Asi hodinová „Sheep Show“, kterou moderoval mladý farmářský hezoun, odstartovala jako každé ráno v 9.30 a byla velice zábavná. Začalo se jak jinak než holením plaché ovečky, které šlo chlapci pěkně od ruky. Poté následovaly akce – dražba, dojení a kojení – do kterých se s nadšením zapojilo hned několik dobrovolníků z publika. Ke slovu přišli i ovčáci, kteří všem ukázali, jak se správně nahání housata, běhá po hřbetech poslušných ovčích aktérů či zahání zbrklé ovce do ohrady. V 11.00 navazovala projížÄŹka po organické farmě. Já a další dva Aussie návštěvníci jsme se vezli za traktorem na valníku a poslouchali vyprávění našeho průvodce. Během výpravy jsme se setkali s nespočetným množství oveček a jehňátek všeho druhu, krmili jsme pštrosy, lamy, viděli pruhované krávy a další zvířectvo. Navíc jsme projeli i olivovým a kiwi sadem a okoštovali specielní organické víno z kiwi plodů, které bylo velmi lehké a maličko nasládlé. Po návratu z tohoto akčního výletu jsem ještě rychle zaběhla na prohlídku starého tradičního stroje na zpracování vlny, který byl dokonce spuštěn k ukázkovému provozu. Zakončení této krátké exkurze předením na kolovratu bylo doslova pohádkové. (fotoalbum)

Kolem dvanácté jsem dorazila do Zorb centra, které je jen pár minut jízdy na kole od Agrodomu. Na výběr zde máte buÄŹ Dry nebo Wet Zorbing. Jelikož jsem neměla tušení, která z možností je lepší, nechala jsem si poradit a naskočila do mokré varianty. Zážitek to byl zajímavý. Nejprve se člověk převlékl do slušivého oranžovočerného oblečku, pak byl vyvezen na kopec, kde se nasoukal do 3,2 metru velké plastikové dvoustěnné koule napuštěné teplou vodou, a to byl konec první – delší fáze. Pak už následovala jen ta kratší, avšak zábavnější část, kdy vás zapnuli a poslali dolů z kopce. Sluníčko v tu chvíli svítilo opravdu intenzivně, což vytvořilo báječný efekt, jak kdybyste se houpali v centru žárovky. Kutálení trvalo odhaduji asi tak necelé dvě minuty, takže dost rychlovka. Když jsem si konečně uvědomila, že se mi to vlastně líbí, byla jsem zanedlouho dole. Jaké to je v suchém zorbu nevím, ale musí to být úplně jiný pocit, neboť vás tam uvnitř připásají a když se koulíte dolů, točíte se hlavou a nohama nahoru a dolů, takže to si radši ani nepředstavuji.

Po zorbovaní na mě čekal řidič z Off road safari, naložili jsme i kolo a za dvacet minut byli na místě. Off Road NZ nabízí čtyři různé atrakce: 4WD Bush Safari (vy řídíte), 4×4 Monster Thrill Ride (oni řídí a vy se bojíte), Sprint Car Racing (terénní motokáry) a Claybird Shooting and Archery (střílení a lukostřelba). Já si vyzkoušela 4WD Safari. Asi třičtvtě hodinky jsem si hrála s menším teréňáčkem. Podle Coryho navigace z vysílačky jsem projížděla speciální safari dráhou, kde jsem překonávala různé překážky, jako například průjezd úzkými rozblácenými cestami, přejezd před most napůl postavený jen z jedné klády, výjezd do kopce či naopak pěkný sešup dolů po namočených kolejích. Super věc. (fotoalbum)

Večer jsem se vypravila do maorské vesnice Tamaki Village. Celý výlet začal nejprve v jednom muzeu, kde nám duch starce houpajícího se v dřevěném křesle vyprávěl starý maorský příběh. Pak nás Waka (maorská kánoe, avšak v tomto případě autobus) dopravila na místo do osady, kde nás čekalo typické přivítání a poté procházka lesem, kde jsme si prohlíželi různé maorské aktivity. Na obrázku vidíte Společný dech – pozdrav našeho vyslance a kmenového náčelníka, po kterém jsme byli pozváni na taneční vystoupení, které mě doslova očarovalo. Maorské písně a tance jsou plné energie, ktrerá na vás doslova dýchá. Místy mi až běhala husí kůže po zádech. Samozřejmě nesměla chybět Haka, známý poziční tanec, který má mnoho variant. Asi nejznámější je však válečná Haka, která sloužívala k zastrašení nepřítele. Po tomto uchvacujícím představení jsme zasedli k večeři. Podávalo se Hangi – tradiční maorský pokrm, který se kuchtí v zemi. Jeho základem je jehněčí, kuřecí a spousta zeleniny. Po jídle postávali mnozí spokojeně okolo ohně či obdivovali menší výstavku obrázků a řezbářského umění. Naše setkání se pomalu, ale jistě ubíralo ke svému závěru. (fotoalbum)

Ve čtvrtek jsme s Alicí navštívily park Te Puia, který nabízí příjemnou procházku geotermálním údolím (Whakarewarewa Geothermal Valley) s bublajícími bazény a známým gejzírem Pohutu, jež tryská pravidelně jednou až dvakrát do hodiny a dosahuje výšky kolem 30 metrů. Součástí komplexu Te Puia je mimo jiné maorský umělecký institut a menší muzeum, kde se člověk seznámí s technikami pletení a typickým řezbářstvím. Každý den v 12.15 jsou návštěvníci přivítáni klasickým maorským ceremoniálem (powhiri) a pozváni k prožití asi půlhodinového tanečního vystoupení, které představuje pestrou škálu maorských písní, ženský tanec s poi (koule na provázku), tititorea hru s dřevěnými kolíky, milostný příběh a samozřejmě poziční tanec haka. Další zajímavostí parku je pavilon, kde žije rodinka ptáků kiwi. Tento pro Nový Zéland typický tvoreček je moc roztomilý, nicméně ve volné přírodě se s ním setkáte jen zřídka, neboť aktivně žije pouze v noci. Navíc je populace kiwi dnes mnohem menší než dříve. Pokud se tedy chcete s kiwíky setkat v jejich přirozeném prostředí, doporučuje se výlet na bahnitý Stewart Island, který je jim doposud příznivým domovem. (fotoalbum)

Páteční dopoledne jsme strávili s celou mojí hostitelskou rodinou v kouzelném přírodním vulkanickém parku Wai-o-tapu, který se nachází asi 20 minut jízdy autem jižně od centra Rotorua. Naše výprava začala u gejzíru Lady Knox, který je probouzen uměle několika kousky mýdla pravidelně v 10.15. Taková trošku turistická atrapa . Po tomto zajímavém bublinkovém představení jsme se vydali na přibližně dvouhodinovou procházku parkem, který hraje všemi barvami, od zářivě žluté, přes tyrkysovou, šedavou, tmavě černou, hnědou, modrou, zelenou, až po červeno-oranžovou. Zbarvení jednotlivých jezírek, skal a kráterů je způsobeno pestrou škálou minerálů, které se v oblasti vyskytují. Výlet se mi moc líbil, ale musím přiznat, že bublající bahno mi již přece jenom maličko zevšednělo .

Závěrem tohoto příspěvku bych ráda poděkovala Alici a Alexovi za jejich neuvěřitelně milou péči a střechu nad hlavou, kterou mi s ochotou poskytli na celou dobu mého pobytu. Posílám jim velikánskou pusu a přeji hodně zdravíčka a pohody do dalších let.