Kamila Koprnická

Koncem ledna mě kamarád Jára pozval na výlet do italských Dolomit. Onemocněla mu totiž společnice, a tak zbylo jedno volné místo. Ačkoli jsem měla práce nad hlavu, nenechala jsem si tuto příležitost utéci. Vždyť to letos bude jediné lyžování v sezóně.

Zájezd byl organizován Cestovní kanceláří Víkend, která se specializuje na spíše aktivnější typ dovolených. Tentokrát se jednalo o výpravu za čtyřmi slunečnými dny lyžování v rámci Dolomity Superski, a to pokaždé v jiném středisku. Ubytování bylo zajištěno nedaleko Brixenu v příjemném penzionu s polopenzí, ve kterém jsme strávili celkově tři noci.

Jak průvodkyně Soňa, tak většina spolucestujících byla po celou dobu ve správné náladě. Jednalo se o takovou rozrostlou „rodinu“ známých, kteří jezdí lyžovat do Itálie v tento termín společně už léta. Jen my a spolutrpitelé z Budějic jsme byli v posádce noví, což možná způsobovalo naší skupině budějičáků trošku trauma. Nemohu vás neseznámit s krycím jménem, které jsme jim s Járou tajně přiřkli – a tedy skupina UNO, jinými slovy „univerzálně nasratý obličej“. Ať totiž udělal kdokoliv cokoliv, byli tu pohotově s úžasným negativním komentářem, který jsme bohužel většinou zaslechli, neboť jsme seděli v autobuse přímo před nimi. Takovým lidem bych naordinovala alespoň jeden úsměv denně, myslím, že by se jim udělalo na srdci lépe.

Celkový dojem z dovolené je jednoznačně pozitivní. Každé ze středisek (Jochtal, Alta Badia, Kronplatz, Speikboden) mělo své osobité kouzlo a rozdílnou náročnost a rozmanitost terénu, kde si každý mohl přijít na své. To hlavní však bylo společné – modrá obloha, sluníčko, bělostný sníh, výhledy na zasněžené vrcholky Dolomit, roubené chaty s terasami k odpočinku, příjemná obsluha, italská čokoláda, bombardino, pohoda. Díky tomuhle výletu jsem se alespoň na chvilenku dostala mimo realitu, kde není třeba přemýšlet o tom, co právě musíte a máte zařídit a jak vám je moc smutno.

Fotogalerie…