Kamila Koprnická

Už je tomu více než měsíc, co v Celetné vystoupilo taneční divadlo MAXIMVS, které mě výrazně oslovilo. Bohužel s reportem přicházím kvůli hektické době až dnes. Pozdě, ale přece

Brněnské taneční divadlo MAXIMVS bylo založeno v roce 2004. Jeho prvořadým cílem je, jak samo uvádí, prezentovat se odborné i laické veřejnosti na nejvyšší možné kvalitativní, výkonnostní i umělecké úrovni. Představení bývá založeno na několika kratších kusech, které se od sebe odlišují svým pojetím, choreografií, kostýmy i hudebním doprovodem.

V Celetné se na menší scéně během vystoupení živelně prolínalo celkem sedm tanečníků. Každá z prezentovaných pěti choreografií (Píseň pro mne, Exil, Světlo ve stínu, Sama, Slunce) na diváka promlouvala z vlastního osobitého úhlu. Vysoce profesionální performance vás vtáhlo doslova do děje. Pohybový slovník, hudba i kostýmy, dohromady s poměrně jednoduchým, leč důvtipným světelným doprovodem vykouzlily na jevišti příběh, který poskytoval divákovi dostatečný prostor k osobní interpretaci a lehkému snění.

Sama jsem se našla ve skladbě Sama.

Nejvíce mě ale na závěr pobavilo poslední vystoupení se jménem Slunce. Čekala jsem poměrně cokoliv, až na zimou se klepající skupinu.

Jedinou výtkou z mé strany by byla délka představení. Jako divák bych totiž vydržela mnohem mnohem déle . Pokud vám je tanec blízký, vřele MAXIMVS doporučuji.