Kamila Koprnická

Letošní (pro skalní účastníky již pátá) pro mě teprve druhá Vltava se jela začátkem července. Jako klasicky jsem ji nestíhala celou. Nejprve jsem měla přijet později a ještě dříve zase výpravu opustit, nicméně shodou zlých náhod si můj drahý medvěd vyvrknul kotník (nepříjemně a kde jinde než na volejbale), a tak jsem byla doslova přinucená zůstat až do samého konce této vyvedené akce. Kozzy style snad stihneme příští léto. Focení biků, na které jsem se dlouho těšila, muselo jít bohužel stranou. Nakonec jsem ale nelitovala, neboť počasí ze začátku vody bylo tak trochu pro vodníky a slunko v pravém svitu se ukázalo až o víkendu.

Jsme ráda, že jsem se letos mohla opět po delší době zúčastnit. Akce to byla vskutku povedená, a to v klasickém seskupení Drd, Smůďa, Zemo, Bukan a k nim přidružení přátelé – Ruda, Štika, Máca, Vohys a spol..

Já jela na háčku s kapitánem Davidem, který mě musel hned na prvním našem jezu vykoupat, asi abych věděla, že jsme na vodě a ne na pochoďáku.

Nejvíc se mi líbilo v oblasti Rožmberka a Českého Krumlova, je to tam úplná romantika. První zážitek z večerní vycházky do Krumlova sice nebyl to pravé ořechové (večeře v místním klubu se tentokrát moc nepovedla, problém byl hlavně v tom, že to tak trochu trvalo a ke všemu zapomněli s jídlem na Davida), ale my si nenechali kazit náladu a pokračovali dál do centra, kde byly lívanečky s borůvkami a v noci „Drákulovo doupě“. Druhý den jsme si tu osladili Kozlem s medovinou, nápojem našich předků zvaným Korma. Doporučuji vyzkoušet. S Krumlovem jsme se pak rozloučili stylově průjezdem Jelení lávky v soulodi, což nás pěkně namočilo, šplouchalo to jak na moři.

Přestože si s námi počasí místy hrálo, dobrá nálada panovala po celou dobu výpravy. Jezy byly plné vody, ale především taky lidí. On termín na svátky Cyrila a Metoděje a Jana Husa je přeci jenom provařený. Mně osobně ty davy ani nevadily, byla to taková nekonečná karavana. Jednou se nám podařilo vytvořit asi tak 45tičlennou souloď. Na vodě byla také velká spousta dětí, což nám vnuklo myšlenku, jak to jednou asi s námi dopadne, až pojedeme i s našimi budoucími ratolestmi. Kluci v tom měli samozřejmě jasno… ženy se prý budou starat o stany, oheň a ty trpaslíky a oni půjdou starou tradicí nočního veselení. Myslím, že to by asi šlo, ale jen pod podmínkou, že nás také občas pustí na dámskou jízdu.

Hrdinou výpravy byl Radek a Ruda, kteří to celé prošli jak se říká suchou nohou. Chtěli jsme je sundat, ale kluci nakonec vyměkli, že prý by byl Radek úplně naštvaný, a tak jsme to nechali plavat. Tečkou na dortu byla návštěva restaurace ve vesnici vedle Boršova, kde porce a rychlost obsluhy byly doslova úžasné a ke všemu ještě za velmi příznivou cenu. Pořádně jsme se nadlábli a vydali se spokojení zpět k domovu.