Kamila Koprnická

Přišel začátek října a já se jako obvykle koukám, co mi kalendář pro nastávající měsíc přináší. S údivem zjišťuji, že čas se opět poněkud vypařil a je před námi jedna dlouho dopředu naplánovaná akcička – přátelské vaření u Jany a Martina v Újezdci ve východních Čechách.

Sobotní ráno balíme dobroty a vyrážíme. Na statek našich přátel se dostáváme až s výjimkou paní domácí jako první ze všech účastníků. Mile nás překvapuje klid a pohoda, která na nás dýchá hned mezi vstupními vraty. Janička nám sděluje, že ostatní se trošku opozdí, což nám zas tolik nevadí, protože jsme přijeli relaxovat a ne závodit. Přijímáme pozvání k posezení nad šálkem lahodného čaje ve speciální čajové chýši na podzimním hřejivém slunci, které nás příjemně kolíbá.

Postupem času se na místo činu dostaví všichni pozvaní, což nás vzájemně těší. Jako první se kuchyňského náčiní ujímá Libor a tvoří své proslavené vegetariánské dobroty, rajčata s mozzarellou a čerstvou bazalkou a nadívané žampióny. Všichni se něčím činí a je pohoda. My si vysloužili pochvalu za přípravu pizzy, která byla tentokrát obzvláště vypečená. Opravdová dřevěná pec dělá svoje. Večer se pomalu ale jistě dostává ke svému vrcholu. Mix čajových lahod a vína s námi docela čaruje. Martin přivezl kytaru a tak jsme si i zapěli. Erika neváhala a nahrála naše unikátní vystoupení, které když budete mít štěstí obdržíte jako vánoční přáníčko, nese název Kleštěnci na tripu. Víc komentářů asi není třeba…

Nedělní ráno se nikomu nechce z pelechu, nakonec se ale vyloupneme a dáváme jak jinak než ranní čajík na zápraží a lehkou snídani. Povídáme si a nikomu se nechce zpátky do světa pracovních povinností. Setkání zakončujeme čínským čajovým rituálem venku na dvorku a já si říkám, jak mi je fajn.

Fotogalerie