Kamila Koprnická

Na konci září jsem se zúčastnila semináře pořádaného institutem JVI ve Vídni. Pětidenní kurz probíhal formou prezentací. Přednášejícími byli zejména ekonomové působící v OeNB v odborech zahraničního výzkumu či ekonomických a finančních analýz. Experty z OeNB doplnili svými zkušenostmi Tibor Lalinsky z NBS, Attila Csajbók z MNB a profesor „University of Innsbruck“ Jesús Crespo Cuaresma. Pojítkem různorodých přednášek se stal aktuální hospodářský vývoj a budoucí vyhlídky EMU, a to především v kontextu očekávaného rozšiřování eurozóny. Speciální pozornost proto mimo jiné patřila inflaci, měnovým kurzům a finanční stabilitě v zemích střední a východní Evropy. Většina příspěvků byla založena na prezentaci vlastních výzkumných projektů a jejich výstupů a byla tak pro účastníky praktickou inspirací.

Z celého semináře, jehož obsah přikládám jako přílohu tohoto zápisu (v případě zájmu mohu poskytnout i elektronickou verzi jednotlivých příspěvků), bych chtěla upozornit především na následující prezentace. Výrazný talent pro ekonomický výzkum i cit pro výuku nezapřel profesor Jesús Crespo Cuaresma, který přednesl hned dvě vystoupení. V jednom představil úskalí predikčních technik měnových kurzů ve střední a východní Evropě. Cílem jeho práce bylo dokázat, zda mohou komplexní modely předčít klasický benchmark náhodné procházky, která je jak známo velmi tvrdým soupeřem. Jeho výsledky ukazují, že v případě dlouhodobých predikcí zařazení fundamentů do modelu přispívá ke zlepšení prognózy. Budoucnost v tomto směru vidí v mixování resp. průměrování výstupů různých modelů. Druhá prezentace se zabývala teorií a empirií optimálních měnových zón. Zde Cuaresma upozornil na možnost měření sigma konvergence/divergence ekonomických cyklů standardní odchylkou (oproti běžně používané korelaci) filtrovaných řad pomocí „unobserved components“ modelu. Jeho závěry poukazují na konvergenci koncem 70. let, divergenci v první polovině a na konci 80. let, dlouhé a perzistentní období konvergence po celá 90. léta a první známky divergence po spuštění EMU, kdy došlo k nárůstu disperze cyklů, nicméně ne do takového rozměru, který byl pozorován v minulosti. Dalším pro mě novým tématem, které mě na kurzu zaujalo, byla finanční stabilita, a to především pohled na možnost reforem v této oblasti, které by umožnily hlubší a zejména rychlejší kooperaci v rámci celé Evropy, která je, jak se dnes ukazuje, více než důležitá. Této problematice byla věnována pouze jedna, avšak velmi zajímavá prezentace Stefana W. Schmitze z OeNB. Závěrem bych chtěla připomenout přednášku Attily Csajbóka, která kriticky reflektovala vývoj a výsledky maďarské monetární, ale především pak fiskální politiky.

Kromě formálních přednášek byla součástí semináře také skupinová příprava prezentace na zvolené téma související s obsahem kurzu. Konkrétně byly konzultovány a následně prezentovány zkušenosti s měnovou integrací, vývojem inflace, reálnou apreciací a finanční stabilitou v nových členských zemích EU. Cílem této praktické části semináře byla podpora hlubší výměny názorů a kooperace mezi jednotlivými účastníky kurzu. Další součástí programu byla prezentace tří předem vybraných účastníků o úvěrovém růstu v jejich domácí zemi. Shodou okolností jsem dostala příležitost prezentovat vývoj na úvěrovém trhu v ČR také já. S ohledem na téma semináře, kde byl úvěrový růst zahrnut, mi přišlo nedostatečné „spolehnout se“ pouze na prezentaci této problematiky třemi účastníky v jim nastaveném limitu cca 15 minut. Očekávala jsem minimálně jednu ucelenou přednášku, která však v programu zařazena nebyla.

Celkově byla organizace semináře velmi dobrá. Náplň odpovídala více méně mému očekávání. Absolvování kurzu hodnotím pozitivně a mohu jej doporučit, zejména pak mladším ekonomickým analytikům.