Kamila Koprnická

Jelikož tradice je třeba udržovat, vyrazili jsme i letos na oblíbený oslavný výstup na nejvyšší vrchol naší vlasti. Připomínáme si tak s medvědem nejen den vzniku samostatného Československa, ale zejména pak místo našeho prvního seznámení. Stejně jako vždy nám i letos poskytla přístřeší chaloupka Na konci světa, oproti jindá však vyšlo neskutečně pěkné počasí s oblohou modravou a prosluněnou.

Z medvědího blogu:

Protože začal podzim a blíží se 28. říjen stanuli jsme i letos na vrcholu Sněžky. Letos jme procházku synchronizovali s 21 hlavou neratovickou skupinou, která šla v opačném směru.

V sobotu dopoledne jsme za neskutečného počasí vyrazili. Prvním bodem byla Chata na rozcestí. Tam trénovali běžci a házenkářky a další podobní šílenci. Cesta pokračuje kolem chaty Výrovka přes hřeben na Luční boudu. Tam je silně znát změna majitele. Usměvavý personál kmitá a svíčková byla jako od babičky. A Budvárek jako křen. A znovu na cestu. Přes slatě a polskou hranici k polské boudě. Tam je už nával jako na metru Anděl. A poslední úsek vzhůru na Sněžku. Na ceste je hodně těsno. Kousek pod vrcholem potkáváme druhou výpravu. Dostáváme diplom, fotíme se a už jen pár kroků nahoru. Na kopci je nová budova poštovny, kterou hned prozkoumáváme. A tím je cíl procházky splněn. Teď už jen dolů do Pece a tam máme sraz s třetí částí naší skupiny. Večer na chalupě trávíme hraním hry Citadela.

V neděli jsme se i s Ondrou, Krastýnou a Sindinkou prošli na Lesní boudu. Tam jsme si pošmáknuli na dobrotách z kozích sýrů. Já měl grilovaný kozí sýr v anglické slanině s fazolkami a pivko. No dobrota.

A potom už jen cesta Vlčím dolem zpět k autu a cesta domů.

Fotogalerie