Jelikož tradice je třeba udržovat, vyrazili jsme i letos na oblíbený oslavný výstup na nejvyšší vrchol naší vlasti. Připomínáme si tak s medvědem nejen den vzniku samostatného Československa, ale zejména pak místo našeho prvního seznámení. Stejně jako vždy nám i letos poskytla přístřeší chaloupka Na konci světa, oproti jindá však vyšlo neskutečně pěkné počasí s oblohou modravou a prosluněnou.

Z medvědího blogu:

Protože začal podzim a blíží se 28. říjen stanuli jsme i letos na vrcholu Sněžky. Letos jme procházku synchronizovali s 21 hlavou neratovickou skupinou, která šla v opačném směru.

V sobotu dopoledne jsme za neskutečného počasí vyrazili. Prvním bodem byla Chata na rozcestí. Tam trénovali běžci a házenkářky a další podobní šílenci. Cesta pokračuje kolem chaty Výrovka přes hřeben na Luční boudu. Tam je silně znát změna majitele. Usměvavý personál kmitá a svíčková byla jako od babičky. A Budvárek jako křen. A znovu na cestu. Přes slatě a polskou hranici k polské boudě. Tam je už nával jako na metru Anděl. A poslední úsek vzhůru na Sněžku. Na ceste je hodně těsno. Kousek pod vrcholem potkáváme druhou výpravu. Dostáváme diplom, fotíme se a už jen pár kroků nahoru. Na kopci je nová budova poštovny, kterou hned prozkoumáváme. A tím je cíl procházky splněn. Teď už jen dolů do Pece a tam máme sraz s třetí částí naší skupiny. Večer na chalupě trávíme hraním hry Citadela.

V neděli jsme se i s Ondrou, Krastýnou a Sindinkou prošli na Lesní boudu. Tam jsme si pošmáknuli na dobrotách z kozích sýrů. Já měl grilovaný kozí sýr v anglické slanině s fazolkami a pivko. No dobrota.

A potom už jen cesta Vlčím dolem zpět k autu a cesta domů.

Fotogalerie

Na konci září jsem se zúčastnila semináře pořádaného institutem JVI ve Vídni. Pětidenní kurz probíhal formou prezentací. Přednášejícími byli zejména ekonomové působící v OeNB v odborech zahraničního výzkumu či ekonomických a finančních analýz. Experty z OeNB doplnili svými zkušenostmi Tibor Lalinsky z NBS, Attila Csajbók z MNB a profesor „University of Innsbruck“ Jesús Crespo Cuaresma. Pojítkem různorodých přednášek se stal aktuální hospodářský vývoj a budoucí vyhlídky EMU, a to především v kontextu očekávaného rozšiřování eurozóny. Speciální pozornost proto mimo jiné patřila inflaci, měnovým kurzům a finanční stabilitě v zemích střední a východní Evropy. Většina příspěvků byla založena na prezentaci vlastních výzkumných projektů a jejich výstupů a byla tak pro účastníky praktickou inspirací.

Z celého semináře, jehož obsah přikládám jako přílohu tohoto zápisu (v případě zájmu mohu poskytnout i elektronickou verzi jednotlivých příspěvků), bych chtěla upozornit především na následující prezentace. Výrazný talent pro ekonomický výzkum i cit pro výuku nezapřel profesor Jesús Crespo Cuaresma, který přednesl hned dvě vystoupení. V jednom představil úskalí predikčních technik měnových kurzů ve střední a východní Evropě. Cílem jeho práce bylo dokázat, zda mohou komplexní modely předčít klasický benchmark náhodné procházky, která je jak známo velmi tvrdým soupeřem. Jeho výsledky ukazují, že v případě dlouhodobých predikcí zařazení fundamentů do modelu přispívá ke zlepšení prognózy. Budoucnost v tomto směru vidí v mixování resp. průměrování výstupů různých modelů. Druhá prezentace se zabývala teorií a empirií optimálních měnových zón. Zde Cuaresma upozornil na možnost měření sigma konvergence/divergence ekonomických cyklů standardní odchylkou (oproti běžně používané korelaci) filtrovaných řad pomocí „unobserved components“ modelu. Jeho závěry poukazují na konvergenci koncem 70. let, divergenci v první polovině a na konci 80. let, dlouhé a perzistentní období konvergence po celá 90. léta a první známky divergence po spuštění EMU, kdy došlo k nárůstu disperze cyklů, nicméně ne do takového rozměru, který byl pozorován v minulosti. Dalším pro mě novým tématem, které mě na kurzu zaujalo, byla finanční stabilita, a to především pohled na možnost reforem v této oblasti, které by umožnily hlubší a zejména rychlejší kooperaci v rámci celé Evropy, která je, jak se dnes ukazuje, více než důležitá. Této problematice byla věnována pouze jedna, avšak velmi zajímavá prezentace Stefana W. Schmitze z OeNB. Závěrem bych chtěla připomenout přednášku Attily Csajbóka, která kriticky reflektovala vývoj a výsledky maďarské monetární, ale především pak fiskální politiky.

Kromě formálních přednášek byla součástí semináře také skupinová příprava prezentace na zvolené téma související s obsahem kurzu. Konkrétně byly konzultovány a následně prezentovány zkušenosti s měnovou integrací, vývojem inflace, reálnou apreciací a finanční stabilitou v nových členských zemích EU. Cílem této praktické části semináře byla podpora hlubší výměny názorů a kooperace mezi jednotlivými účastníky kurzu. Další součástí programu byla prezentace tří předem vybraných účastníků o úvěrovém růstu v jejich domácí zemi. Shodou okolností jsem dostala příležitost prezentovat vývoj na úvěrovém trhu v ČR také já. S ohledem na téma semináře, kde byl úvěrový růst zahrnut, mi přišlo nedostatečné „spolehnout se“ pouze na prezentaci této problematiky třemi účastníky v jim nastaveném limitu cca 15 minut. Očekávala jsem minimálně jednu ucelenou přednášku, která však v programu zařazena nebyla.

Celkově byla organizace semináře velmi dobrá. Náplň odpovídala více méně mému očekávání. Absolvování kurzu hodnotím pozitivně a mohu jej doporučit, zejména pak mladším ekonomickým analytikům.

Nevím, jaké plány máte na víkend 5.-6.7. Vy, ale já se chystám na návštěvu venkovského ateliéru výtvarnice a keramičky Jany Krejzové, která pořádá den otevřených dveří ve svém uměleckém sídle.

Na programu je mimo jiné výstava umění rodiny Jelínkových a autorské čtení básní soudobých autorů doprovázené kytarovými intermezzy a melodiemi příčné flétny. Během odpoledne Vás jistě osloví také hra se zvuky tibetských mís, didgeridoo a perkusivních nástrojů. Večer se pak můžete těšit na jazzovou sekci “Naba-revno”.

Přístupná bude také galerie raku keramiky hostitelky Jany Krejzové. Objekty budete moci spatřit nejen ve své “nahé” kráse, ale také v rámci malé fotovýstavky.

Budete-li chtít zůstat přes noc, jste velice vítáni. Spaní je zajištěno v útulné zahradě statku pod hvězdnou oblohou. Takže stan a spacák s sebou!! Kdo vydrží do neděle, čeká ho probuzení v zenovém prostředí a dopolední čajový obřad v čajové chýši.

Vstupné na akci je ryze dobrovolné. Výtěžek bude věnován na další rekonstrukci starobylého stavení, které si to jistě zaslouží. Bližší informace o této zajímavé akci naleznete v přiložené pozvánce.

Pro ulehčení Vašeho rozhodování “co s časem 5.-6.7.” nabízím malou on-line návštěvu

Tak tenhle bernardýn to měl prostě na háku..

Letos jsme se konečně dostali na první čistě romantickou dovolenou ve dvou. Po osmi letech fakt výkon ale stálo to za to. Vyprávění ale nechávám na jindá, jsem nějaká utahaná. Doufám, že to nedopadne jako s tou Kanadou :-).

Dneska jsme si dali Rock’n'Roll od Toma Stopparda. Nutno podotknout, byla to fakt jízda. Mini-recenzi najdete opět u Medvěda. Z mého pohledu je tahle politicko-intelektuálně orientovaná divadelní hra Národního divadla pro mnohé těžko stravitelný kousek, alespoň z výrazu mnohých diváků to tak vypadalo. Osobně se mi líbila hlavně první část, která byla nabitá jiskrnými dialogy a pěkně odsýpala. V druhém dějství po přestávce, jakoby se něco zlomilo a najednou se člověk ocitl trochu v jiném světě. Nevím, ale něco mi tam na konci unikalo. Přesto doporučuji na tuhle zajímavost zajít.

Zvu tě na koncert do Lucerny, pronesl medvěd jen tak mimochodem v pondělí dopoledne. Jo a prosím, skoč koupit lístky do předprodeje.

A na co vlastně jdeme, táži se já.

Autopilote se to jmenuje, ještě jsem je neslyšel, ale určitě to bude stát za to, Fajt, Holý, Václavek, někdo s didgeridoo, japonská zpěvačka, bude to křest desky.

Hmmm, tak to zní fakt zajímavě.

Ačkoliv jsem o Autopilote nikdy předtím neslyšela, jména interpretů úterního koncertu byla sázkou na jistotu na povedenou akci. Pavla Fajta, jedinečného bubeníka, vedu v povědomí už delší dobu, nejlépe si ho pamatuji z jeho sólo koncertu z našeho Neratovického jazz clubu, kde mě jeho výkon tehdá doslova uchvátil. Osoba Ondřeje Smeykala mi však byla dosud neznámou, což je trošku hříšné. Tenhle človíček je totiž velký didgeridoo hudebník a spolu s Fajtem zakládající člen tohoto projektu. Vladimíra Václavka, skvělého kytaristu a zpěváka, znám důvěrně pro změnu z našich domácích desek Dunaje a ze spolupráce s Ivou Bittovou, jeho působení je však daleko širší. Bez ostychu lze říci, že patří mezi nejlepší české kytaristy. Na koncertu byl však “pouze” hrajícím hostem. Romana Holého asi nemusím ani představovat, J.A.R. je myslím dostatečně provařená záležitost. Produkce nového cd Ido byla právě jeho zásluhou. Třešničkou na dortu je ale bez pochyby krásná Japonka Yumiko Ishijima, která nevyniká pouze ve zpěvu, ale je zároveň ilustrátorkou coveru desky.

Koncert byl zahájen něco po čtvrt na deset v Lucerna Music Baru. Jako předkapela vystoupila Orchestra, seskupení o jednom bubeníkovi a jednom houslistovi. Kluci si to pěkně dávali a diváky příjemně naladili.

Autopilot se vyrojil asi po půl jedenácté a začal to do nás valit. Sálem se nesl dychtivý zvuk didgeridoo a spolu s bubny, kytarou a klávesami dokreslenými o elektronické samply vytvářel niternou touhu po tanci.

S energií divoké šelmy a elegancí japonské gejši na podium nastoupila Yumiko. Její hlas chvílemi duněl neuvěřitelnou hloubkou a jindy zněl, jakoby zpívala malá slečna.

Pavel Fajt si užíval se svou bicí aparaturou…

… Roman Holý zase s klávesami.

Nejen na didgeridoo, ale i na jakousi trubku od vysavače (alespoň mě tak jedna z jeho tyčí připadala) hrál Ondřej Smeykal.

A Vladimír Václavek zřejmě celou dobu improvizoval (usuzuji tak z toho, že jeho jméno chybí ve výčtu lidí, kteří jsou uvedeni na obalu desky Ido, kterou jsme si koupili a dobře jsme udělali )

Když v mezičase a meziprostoru přišla ta chvíle, kvůli které jsme se tu vlastně všichni sešli, kdosi z kapely pronesl, že by bylo fajn, kdyby se přihlásil nějaký dobrovolník a chopil se činu, což bylo myslím námi diváky nečekané, ale rozhodně příjemné překvapení. Mezi několika adepty vybral Roman prstem jednoho šťastlivce, který to s tím šáněm vzal jako na vyhlášení vítězů formule jedna … Pavel Fajt hodil pokřtěné cd do davu a bylo dokonáno. Show mohla pokračovat.

Závěrem fotovýběru jsem si nemohla odpustit pár snímků Yumiko, ona je prostě dokonalá. A to její kimono…

Autopilote mě jedním slovem DOSTAL. Fakt úžasná věc, hardcore, ethno, world music, budny, elektronická taneční hudba plná energie a podmanivého rytmu, která vás nenechá jen tak na pokoji.

Fotogalerie.

Tak takhle jsem vypadala někdy v roce 2002.

A takhle zase medvěd - rok +/- 1992.

Výběr z našich obrázků Jiřího Kroula.

Tak jsme si zase hráli … koukněte k medvědovi.

Ve středu 23. ledna jsme se s Markétkou, Maďou a Zúzou vydaly do mého oblíbeného divadla Archa. Na programu byla první pražská premiéra loni založeného tanečního projektu Nataši Novotné, Václava Kuneše a Ondřeje Kotrče 420people.

Hlavním cílem 420people je především intenzivní spolupráce zajímavých zahraničních umělců - choreografů, tanečníků, hudebníků s českými interprety a naopak. Záměrem tohoto novodobého souboru je zapojit co možná nejvíce českých tanečníků a nabídnout jim možnost pracovat se zkušenými zahraničními hosty.

Představení začalo krátkým přivítáním Natašou a Václavem, kteří ve zkratce uvedli, co si pro nás na večer přichystali. Jejich projev navodil příjemnou atmosféru a pro mě nečtenáře programu byl doslova záchranou. Taneční zpracování Orwellova „1984“ je přeci jenom trošku těžší sousto, které bez předkrmu není tak ňák ono.

Odlehčení přinesl druhý tanec Neen-ya, který byl inspirován Ninou Simone a její osobitou hudbou. Žena mnoha tváří s úžasným hlasem (pokud jí neznáte, tak určitě poznejte).

V Transu se představil a mě si svým uměleckým projevem doslova získal host z Francie Abou Lagraa.

Poslední vystoupení Small Hour bylo motivováno myšlenkou na něco, co navždy změní váš život; co potom znamená jedna hodina?

Ačkoli byly všechny uvedené kusy jedinečné, společným znakem jim byla vysoká profesionalita a jejich hluboká emocionální síla. Na konci programu byl uspořádán krátký workshop hostí a hlavních protagonistů s diváky, jehož cílem bylo zodpovědět otázky, které vám vždy po tanečním představení vytanou na mysli, ale vy nemáte možnost se zeptat. 420people vřele doporučuji a jsem zvědavá na jejich další práci.