V rámci převánočního shonu jsme si tuto sobotu udělali klidný výlet do Perlové 5, kde se konal již třetí festival současného designu – designSUPERMARKET. Přestože jsme zde s Martinem byli letos poprvé, cítila jsem se jako doma. Atmosféra příjemná, plná úsměvů, muziky a hlavně nápadů.

Ve třech patrech bylo k vidění vskutku lecos. Od malých hravých udělátek, přes knížky z oboru, sklo, keramiku, neotřelé oblečení, kožené kabely, po šperky z materiálů všeho druhu (pro představivost se zde našlo jak klasické stříbro a další kovy, tak staré součástky z počítačů či ultralehký černavý karbon).

Přestože práce všech účastníků byla opravdu obdivuhodná, mými favority se nakonec stali: Leona Škanderová se svými nápaditými kabelkami, mimochodem opravdu luxusními, myslím, že asi neodolám . Šperkařka Věra Nováková a její „sépiové“ skvosty. A v neposlední řadě sklo z dílny SUPRODESIGN Jany Růžičkové a Márie Hostinové.

Pokud jste tuto akci letos prošvilhli, tak rozhodně doporučuji prolézt alespoň jednotlivé webovky všech designérů, odkazy najdete na designSUPERMARKETu. Pro příští rok si určitě vyšetřete místo v diáři, stojí to za to.

Abyste věděli, že furt jenom nemakám… Občas se dostanu i k relaxu a zmáčknu pár snímků. Jen press release nějak pokulhává (poznámka redaktora: závody v Hradci proběhly 1.-2. srpna 2009). Nu což. Jsem opravdu zvědavá, kdy se dostanu k prezentaci dubnového Maroka a červencové Barcelony. Snad to nedopadne jako se Zélandem a Kanadou

Pak jsme se posilněné vydaly na pěknou procházku po zelené skrze les do Kokořínského dolu, odkud jsme se vyškrábaly zase nahoru na hrad.

Následovala procházka na Kokořínské pokličky, kde jsme daly krátký relax.

Okruh jsme pak zakončily pokořením i těch méně známých pokliček Jestřebických.

Slunce svítilo příjemným podzimním svitem. Byl to báječný pohodový den podobný těm jako před lety s Kylie na výšlapech po zélandských pralesech, jen tentokráte trochu po našem. Samozřejmě nesmělo chybět dobré pivko, nakládaný hermelín a večer táborák.

Když jsem se v pátek vypravila na vystoupení Tiditade na Dobešku, ještě jsem netušila, že v sobotu 13.6. skončím v A Studiu Rubín na koncertě skupiny Grape – projektu Hanky Říhové (jedna z tanečnic Tiditade) a jejího kamaráda Marcela Flemra. Přestože spolu prý hrají už nějaký ten pátek, šlo tentokrát o takovou malou premiéru s novým basákem a bubeníkem, která se příjemně vydařila.

Pro nedostatk času a mojí nedovednost dobře rozlišovat hudební žánry jsem si u zdroje dovolila ukrást info, co jsme to včera vlastně slyšeli: „Minimalistické pojetí vlastních skladeb inspirovaných r`n b, funkem, reggae, soulem, trip-hopem, blues a elektronikou… Autentické živé podání, energický groove, syrová kytara a podmanivý hlas zpěvačky. GRAPE tak bez nadsázky vytváří nový hudební žánr, který Vás zasáhne na tom nejcitlivějším místě (http://bandzone.cz/grape).“

Fotoalbum

Jelikož tradice je třeba udržovat, vyrazili jsme i letos na oblíbený oslavný výstup na nejvyšší vrchol naší vlasti. Připomínáme si tak s medvědem nejen den vzniku samostatného Československa, ale zejména pak místo našeho prvního seznámení. Stejně jako vždy nám i letos poskytla přístřeší chaloupka Na konci světa, oproti jindá však vyšlo neskutečně pěkné počasí s oblohou modravou a prosluněnou.

Z medvědího blogu:

Protože začal podzim a blíží se 28. říjen stanuli jsme i letos na vrcholu Sněžky. Letos jme procházku synchronizovali s 21 hlavou neratovickou skupinou, která šla v opačném směru.

V sobotu dopoledne jsme za neskutečného počasí vyrazili. Prvním bodem byla Chata na rozcestí. Tam trénovali běžci a házenkářky a další podobní šílenci. Cesta pokračuje kolem chaty Výrovka přes hřeben na Luční boudu. Tam je silně znát změna majitele. Usměvavý personál kmitá a svíčková byla jako od babičky. A Budvárek jako křen. A znovu na cestu. Přes slatě a polskou hranici k polské boudě. Tam je už nával jako na metru Anděl. A poslední úsek vzhůru na Sněžku. Na ceste je hodně těsno. Kousek pod vrcholem potkáváme druhou výpravu. Dostáváme diplom, fotíme se a už jen pár kroků nahoru. Na kopci je nová budova poštovny, kterou hned prozkoumáváme. A tím je cíl procházky splněn. Teď už jen dolů do Pece a tam máme sraz s třetí částí naší skupiny. Večer na chalupě trávíme hraním hry Citadela.

V neděli jsme se i s Ondrou, Krastýnou a Sindinkou prošli na Lesní boudu. Tam jsme si pošmáknuli na dobrotách z kozích sýrů. Já měl grilovaný kozí sýr v anglické slanině s fazolkami a pivko. No dobrota.

A potom už jen cesta Vlčím dolem zpět k autu a cesta domů.

Fotogalerie

Na konci září jsem se zúčastnila semináře pořádaného institutem JVI ve Vídni. Pětidenní kurz probíhal formou prezentací. Přednášejícími byli zejména ekonomové působící v OeNB v odborech zahraničního výzkumu či ekonomických a finančních analýz. Experty z OeNB doplnili svými zkušenostmi Tibor Lalinsky z NBS, Attila Csajbók z MNB a profesor „University of Innsbruck“ Jesús Crespo Cuaresma. Pojítkem různorodých přednášek se stal aktuální hospodářský vývoj a budoucí vyhlídky EMU, a to především v kontextu očekávaného rozšiřování eurozóny. Speciální pozornost proto mimo jiné patřila inflaci, měnovým kurzům a finanční stabilitě v zemích střední a východní Evropy. Většina příspěvků byla založena na prezentaci vlastních výzkumných projektů a jejich výstupů a byla tak pro účastníky praktickou inspirací.

Z celého semináře, jehož obsah přikládám jako přílohu tohoto zápisu (v případě zájmu mohu poskytnout i elektronickou verzi jednotlivých příspěvků), bych chtěla upozornit především na následující prezentace. Výrazný talent pro ekonomický výzkum i cit pro výuku nezapřel profesor Jesús Crespo Cuaresma, který přednesl hned dvě vystoupení. V jednom představil úskalí predikčních technik měnových kurzů ve střední a východní Evropě. Cílem jeho práce bylo dokázat, zda mohou komplexní modely předčít klasický benchmark náhodné procházky, která je jak známo velmi tvrdým soupeřem. Jeho výsledky ukazují, že v případě dlouhodobých predikcí zařazení fundamentů do modelu přispívá ke zlepšení prognózy. Budoucnost v tomto směru vidí v mixování resp. průměrování výstupů různých modelů. Druhá prezentace se zabývala teorií a empirií optimálních měnových zón. Zde Cuaresma upozornil na možnost měření sigma konvergence/divergence ekonomických cyklů standardní odchylkou (oproti běžně používané korelaci) filtrovaných řad pomocí „unobserved components“ modelu. Jeho závěry poukazují na konvergenci koncem 70. let, divergenci v první polovině a na konci 80. let, dlouhé a perzistentní období konvergence po celá 90. léta a první známky divergence po spuštění EMU, kdy došlo k nárůstu disperze cyklů, nicméně ne do takového rozměru, který byl pozorován v minulosti. Dalším pro mě novým tématem, které mě na kurzu zaujalo, byla finanční stabilita, a to především pohled na možnost reforem v této oblasti, které by umožnily hlubší a zejména rychlejší kooperaci v rámci celé Evropy, která je, jak se dnes ukazuje, více než důležitá. Této problematice byla věnována pouze jedna, avšak velmi zajímavá prezentace Stefana W. Schmitze z OeNB. Závěrem bych chtěla připomenout přednášku Attily Csajbóka, která kriticky reflektovala vývoj a výsledky maďarské monetární, ale především pak fiskální politiky.

Kromě formálních přednášek byla součástí semináře také skupinová příprava prezentace na zvolené téma související s obsahem kurzu. Konkrétně byly konzultovány a následně prezentovány zkušenosti s měnovou integrací, vývojem inflace, reálnou apreciací a finanční stabilitou v nových členských zemích EU. Cílem této praktické části semináře byla podpora hlubší výměny názorů a kooperace mezi jednotlivými účastníky kurzu. Další součástí programu byla prezentace tří předem vybraných účastníků o úvěrovém růstu v jejich domácí zemi. Shodou okolností jsem dostala příležitost prezentovat vývoj na úvěrovém trhu v ČR také já. S ohledem na téma semináře, kde byl úvěrový růst zahrnut, mi přišlo nedostatečné „spolehnout se“ pouze na prezentaci této problematiky třemi účastníky v jim nastaveném limitu cca 15 minut. Očekávala jsem minimálně jednu ucelenou přednášku, která však v programu zařazena nebyla.

Celkově byla organizace semináře velmi dobrá. Náplň odpovídala více méně mému očekávání. Absolvování kurzu hodnotím pozitivně a mohu jej doporučit, zejména pak mladším ekonomickým analytikům.

Nevím, jaké plány máte na víkend 5.-6.7. Vy, ale já se chystám na návštěvu venkovského ateliéru výtvarnice a keramičky Jany Krejzové, která pořádá den otevřených dveří ve svém uměleckém sídle.

Na programu je mimo jiné výstava umění rodiny Jelínkových a autorské čtení básní soudobých autorů doprovázené kytarovými intermezzy a melodiemi příčné flétny. Během odpoledne Vás jistě osloví také hra se zvuky tibetských mís, didgeridoo a perkusivních nástrojů. Večer se pak můžete těšit na jazzovou sekci „Naba-revno“.

Přístupná bude také galerie raku keramiky hostitelky Jany Krejzové. Objekty budete moci spatřit nejen ve své „nahé“ kráse, ale také v rámci malé fotovýstavky.

Budete-li chtít zůstat přes noc, jste velice vítáni. Spaní je zajištěno v útulné zahradě statku pod hvězdnou oblohou. Takže stan a spacák s sebou!! Kdo vydrží do neděle, čeká ho probuzení v zenovém prostředí a dopolední čajový obřad v čajové chýši.

Vstupné na akci je ryze dobrovolné. Výtěžek bude věnován na další rekonstrukci starobylého stavení, které si to jistě zaslouží. Bližší informace o této zajímavé akci naleznete v přiložené pozvánce.

Pro ulehčení Vašeho rozhodování „co s časem 5.-6.7.“ nabízím malou on-line návštěvu

Tak tenhle bernardýn to měl prostě na háku..

Letos jsme se konečně dostali na první čistě romantickou dovolenou ve dvou. Po osmi letech fakt výkon ale stálo to za to. Vyprávění ale nechávám na jindá, jsem nějaká utahaná. Doufám, že to nedopadne jako s tou Kanadou .

Dneska jsme si dali Rock’n'Roll od Toma Stopparda. Nutno podotknout, byla to fakt jízda. Mini-recenzi najdete opět u Medvěda. Z mého pohledu je tahle politicko-intelektuálně orientovaná divadelní hra Národního divadla pro mnohé těžko stravitelný kousek, alespoň z výrazu mnohých diváků to tak vypadalo. Osobně se mi líbila hlavně první část, která byla nabitá jiskrnými dialogy a pěkně odsýpala. V druhém dějství po přestávce, jakoby se něco zlomilo a najednou se člověk ocitl trochu v jiném světě. Nevím, ale něco mi tam na konci unikalo. Přesto doporučuji na tuhle zajímavost zajít.