V rámci převánočního shonu jsme si tuto sobotu udělali klidný výlet do Perlové 5, kde se konal již třetí festival současného designu – designSUPERMARKET. Přestože jsme zde s Martinem byli letos poprvé, cítila jsem se jako doma. Atmosféra příjemná, plná úsměvů, muziky a hlavně nápadů.

Ve třech patrech bylo k vidění vskutku lecos. Od malých hravých udělátek, přes knížky z oboru, sklo, keramiku, neotřelé oblečení, kožené kabely, po šperky z materiálů všeho druhu (pro představivost se zde našlo jak klasické stříbro a další kovy, tak staré součástky z počítačů či ultralehký černavý karbon).

Přestože práce všech účastníků byla opravdu obdivuhodná, mými favority se nakonec stali: Leona Škanderová se svými nápaditými kabelkami, mimochodem opravdu luxusními, myslím, že asi neodolám . Šperkařka Věra Nováková a její „sépiové“ skvosty. A v neposlední řadě sklo z dílny SUPRODESIGN Jany Růžičkové a Márie Hostinové.

Pokud jste tuto akci letos prošvilhli, tak rozhodně doporučuji prolézt alespoň jednotlivé webovky všech designérů, odkazy najdete na designSUPERMARKETu. Pro příští rok si určitě vyšetřete místo v diáři, stojí to za to.

Pak jsme se posilněné vydaly na pěknou procházku po zelené skrze les do Kokořínského dolu, odkud jsme se vyškrábaly zase nahoru na hrad.

Následovala procházka na Kokořínské pokličky, kde jsme daly krátký relax.

Okruh jsme pak zakončily pokořením i těch méně známých pokliček Jestřebických.

Slunce svítilo příjemným podzimním svitem. Byl to báječný pohodový den podobný těm jako před lety s Kylie na výšlapech po zélandských pralesech, jen tentokráte trochu po našem. Samozřejmě nesmělo chybět dobré pivko, nakládaný hermelín a večer táborák.

Když jsem se v pátek vypravila na vystoupení Tiditade na Dobešku, ještě jsem netušila, že v sobotu 13.6. skončím v A Studiu Rubín na koncertě skupiny Grape – projektu Hanky Říhové (jedna z tanečnic Tiditade) a jejího kamaráda Marcela Flemra. Přestože spolu prý hrají už nějaký ten pátek, šlo tentokrát o takovou malou premiéru s novým basákem a bubeníkem, která se příjemně vydařila.

Pro nedostatk času a mojí nedovednost dobře rozlišovat hudební žánry jsem si u zdroje dovolila ukrást info, co jsme to včera vlastně slyšeli: „Minimalistické pojetí vlastních skladeb inspirovaných r`n b, funkem, reggae, soulem, trip-hopem, blues a elektronikou… Autentické živé podání, energický groove, syrová kytara a podmanivý hlas zpěvačky. GRAPE tak bez nadsázky vytváří nový hudební žánr, který Vás zasáhne na tom nejcitlivějším místě (http://bandzone.cz/grape).“

Fotoalbum

Na konci září jsem se zúčastnila semináře pořádaného institutem JVI ve Vídni. Pětidenní kurz probíhal formou prezentací. Přednášejícími byli zejména ekonomové působící v OeNB v odborech zahraničního výzkumu či ekonomických a finančních analýz. Experty z OeNB doplnili svými zkušenostmi Tibor Lalinsky z NBS, Attila Csajbók z MNB a profesor „University of Innsbruck“ Jesús Crespo Cuaresma. Pojítkem různorodých přednášek se stal aktuální hospodářský vývoj a budoucí vyhlídky EMU, a to především v kontextu očekávaného rozšiřování eurozóny. Speciální pozornost proto mimo jiné patřila inflaci, měnovým kurzům a finanční stabilitě v zemích střední a východní Evropy. Většina příspěvků byla založena na prezentaci vlastních výzkumných projektů a jejich výstupů a byla tak pro účastníky praktickou inspirací.

Z celého semináře, jehož obsah přikládám jako přílohu tohoto zápisu (v případě zájmu mohu poskytnout i elektronickou verzi jednotlivých příspěvků), bych chtěla upozornit především na následující prezentace. Výrazný talent pro ekonomický výzkum i cit pro výuku nezapřel profesor Jesús Crespo Cuaresma, který přednesl hned dvě vystoupení. V jednom představil úskalí predikčních technik měnových kurzů ve střední a východní Evropě. Cílem jeho práce bylo dokázat, zda mohou komplexní modely předčít klasický benchmark náhodné procházky, která je jak známo velmi tvrdým soupeřem. Jeho výsledky ukazují, že v případě dlouhodobých predikcí zařazení fundamentů do modelu přispívá ke zlepšení prognózy. Budoucnost v tomto směru vidí v mixování resp. průměrování výstupů různých modelů. Druhá prezentace se zabývala teorií a empirií optimálních měnových zón. Zde Cuaresma upozornil na možnost měření sigma konvergence/divergence ekonomických cyklů standardní odchylkou (oproti běžně používané korelaci) filtrovaných řad pomocí „unobserved components“ modelu. Jeho závěry poukazují na konvergenci koncem 70. let, divergenci v první polovině a na konci 80. let, dlouhé a perzistentní období konvergence po celá 90. léta a první známky divergence po spuštění EMU, kdy došlo k nárůstu disperze cyklů, nicméně ne do takového rozměru, který byl pozorován v minulosti. Dalším pro mě novým tématem, které mě na kurzu zaujalo, byla finanční stabilita, a to především pohled na možnost reforem v této oblasti, které by umožnily hlubší a zejména rychlejší kooperaci v rámci celé Evropy, která je, jak se dnes ukazuje, více než důležitá. Této problematice byla věnována pouze jedna, avšak velmi zajímavá prezentace Stefana W. Schmitze z OeNB. Závěrem bych chtěla připomenout přednášku Attily Csajbóka, která kriticky reflektovala vývoj a výsledky maďarské monetární, ale především pak fiskální politiky.

Kromě formálních přednášek byla součástí semináře také skupinová příprava prezentace na zvolené téma související s obsahem kurzu. Konkrétně byly konzultovány a následně prezentovány zkušenosti s měnovou integrací, vývojem inflace, reálnou apreciací a finanční stabilitou v nových členských zemích EU. Cílem této praktické části semináře byla podpora hlubší výměny názorů a kooperace mezi jednotlivými účastníky kurzu. Další součástí programu byla prezentace tří předem vybraných účastníků o úvěrovém růstu v jejich domácí zemi. Shodou okolností jsem dostala příležitost prezentovat vývoj na úvěrovém trhu v ČR také já. S ohledem na téma semináře, kde byl úvěrový růst zahrnut, mi přišlo nedostatečné „spolehnout se“ pouze na prezentaci této problematiky třemi účastníky v jim nastaveném limitu cca 15 minut. Očekávala jsem minimálně jednu ucelenou přednášku, která však v programu zařazena nebyla.

Celkově byla organizace semináře velmi dobrá. Náplň odpovídala více méně mému očekávání. Absolvování kurzu hodnotím pozitivně a mohu jej doporučit, zejména pak mladším ekonomickým analytikům.

Do nového roku přeji všem hodně zdaru a kroků po správné životní stezce.

Byl večer a vánoční hvězdy nás vedly do světa staroměstského jarmarku. Letošní Strom nám učaroval…

… anděl svítil lidem na cestu…

… nechyběl vyřezávaný betlém …

… kejklíři hráli zvesela …

… všude vonělo svařené víno a medovina, pekly se trdla, langoše, placky, kaštany, grilovalo selátko a spousta dalších dobrot, sami jsme neodolali a také něco malého ochutnali.

Procházkou jsme došli ze Staroměstského náměstí až na Karlův most, kde hrál jediný potulný umělec – skleničkový virtuóz, zřejmě ho mnozí znáte. I my ho ten večer neviděli poprvé, ale tentokrát to bylo kouzelné, neboť nikdo jiný na mostě v noc před Štědrým dnem nevystupoval a tak upoutával zvlášť velkou pozornost.

Výlet do Starého města mi konečně připomněl, že vánoce klepou skutečně na dveře. Ten pocit pohody byl moc příjemný. Jen škoda, že naše zastavení v čase bylo tak krátké. Přestože ta naše vyhrazená hodina a půl utekla jak voda, stála rozhodně za to.

Malá fotogalerie

Sláva ženě, která mě naučila se nevzdávat, sláva mojí mamince.

Rok uběhl a já se ani nenadála.
Už jsem zase starší,
tentokrát však mnohem, mnohem víc.

I když jsem se cítila dávno dospělou,
přála jsem si teď o to víc
být zase tou malou holkou.

Přála jsem si vrátit čas
a vlastně si to pořád přeju,
nejde to.

Možná se s tím jednou
naučím žít.

Mockrát jsem chtěla hodně věcí vzdát,
vzdát všechno, co bylo důležité,
od všeho utéct,
nedalo mi to.

Rok uběhl a já jsem pořád tady.
Snažím se a nechci to vzdát.
Prostě Ne!

Stejně jako v předchozích letech jsme si ani letos neodpustili oslavu svátku státnostního a vydali se na naši tradiční výpravu na Sněžku. Opravdu si nevzpomenu po kolikáté jsme se na nejvyšší vrchol České republiky škrábali tentokrát, ale to není myslím podstatné. Hlavní je, že jsme si výšlap jako vždy užili. Nicméně však (jak by řekl Johny) v novém „interface“.

Mlha byla před námi, za námi a prostě všude okolo nás, tudíž nebylo téměř nic vidět. Mně s medvědem to až tolik nevadilo, protože cestu známe téměř zpaměti, a tak jsme si mohli ty výhledy vyfantazírovat podle svého. Horší to měli ostatní, kteří tu byli s námi poprvé a asi se dost těšili, že také něco uvidí. Nu vyšším silám hold neporučíš.

Přestože počasí nám letos nepřálo, chata Na konci světa opět nezklamala.

Fotogalerie